Etické zásady humanistického a transpersonálního astrologa a astrosymbologa
Zatmění Luny
zatmění v nás
zatmění v srdci
zatmění v duši
tma v lese
chlad ve tmě
žádné světlo
absolutní tma
jen tep naší krve v žilách
jen tušení hranic vlastního těla
cizí zvuky přichází odněkud…
…odkud…kdo ví, kdo cítí?
Když umíral Johann Wofgang Goethe, jeho poslední slova prý byla „Mehr Licht.“
Více světla.
V těchto dnech, kdy se blíží zatmění Měsíce nemohou myšlenky na pozorování Luny, jejího svitu, nepřijít. Stejně tak nemohou nepřijít myšlenky na ztrátu světla, na tmu. Na tmu, která je tak hustá, že ji na sobě cítíme, ve které ztrácíme orientaci nejen směrovou, ale i sluchovou, kdy ztrácíme schopnost svými smysly posoudit, co je blízko nás, odkud zvuk přichází, z které strany, zda se nacházíme dole nebo nahoře. Kde je náš rozum? Ten moudrý našeptávač, řešič všech problémů? Možná se ztratil. Nebo usnul. Nebo někam utekl. Kdo mi v té tmě poradí? Nádech, výdech, nádech, srdce buší, krev tepe ve spáncích…nejde to do nekonečna. Nádech. Výdech. Mění se tempo. Strach z neznámého může odejít. Panika nevydrží věčně.
Hmat k nám promlouvá jinak, než jsme doposud byli zvyklí.
Ztrátu orientace nahrazuje objetí tmy. Jsme jedno tělo. Jako kdysi, před narozením.
Stín pohlcující Lunu už nemusí být vlkem, který se ji chystá sežrat, ani čarodějnicí, která ji chce poškodit a zneužít k temným kouzlům. Její měnící se svit, tak zvláštní, jiný než bývá každý den, už nemusí být předzvěstí strachu, neštěstí a obav. To vybočení z pravidelného rytmu, z jistoty, může přinést vysvobození. Vysvobození z našich temných obav, strachu, nejistot, pochybností. Můžeme zahlédnout to, co bychom jinak neviděli, kdybychom nepodstoupili tu prazvláštní směs strachu, nejistoty, ztráty bezpečí. V té největší tmě vždycky světlo přijde.
Lidé vždy zvedali hlavu ke hvězdám, sledovali oblohu nejen ve dne, ale i v noci. Znali uspořádání na obloze, světla měla svoje místo. Pozorování oblohy, hvězd, světel (tak se říkalo Slunci a Luně), planet, bylo velice důležité. Naši předkové tímto způsobem zkoumali přírodu a svět kolem sebe a docházeli k praktickým závěrům: poznali podle uspořádání na obloze kdy přijde období záplav, kdy má smysl osít pole, kdy naopak je dobré myslet na sklizeň. Tato pozorování měla velký význam pro zemědělství, pro cestování, pohyb v krajině na vodě i na souši, i pro duchovní rozvoj člověka. Záznamy astronomických pozorování Slunce a Luny chaldejské civilizace z oblasti mezi Eufratem a Tigridem svědčí o znalosti cyklického pohybu světel, o znalostech period zatmění. Ve středověku lidé tady v našem evropském kotlíku při zatmění Luny vycházeli v průvodu a bušili do měděných nádob, aby zaplašili vlky, kteří chtějí sníst Lunu, později také čarodějnice, které ji očarují a zneužijí ke svým kouzlům a budou tak škodit ostatním.
Dodnes v nás zůstává ten pradávný strach, ta obava ze změny v pravidelném cyklu střídání novů a úplňků, strach ze tmy, z jiné kvality světla. Naši předkové ho prožívali, vyrovnávali se s přechodnou ztrátou bezpečí. Tato stopa nás stále spojuje tím, co se nedá nahmatat, co je spodním proudem lidské zkušenosti, předávané z generace na generaci. Ten těžko uchopitelný spodní proud, do kterého spadá paměť krajiny, stromů, a ze kterého lovíme archetypy a kde hrajeme hrnečku vař s kaší kolektivního nevědomí.
Každé zatmění Luny je spojeno s tímto spodním proudem.
Luna v astrologii představuje symbol matky (nebo osoby která vůči nám vystupuje mateřsky), bezpečí, citů, emocí.
Zatmění Luny je zatměním těchto hodnot, proto přináší tolik emocí, které tak divoce a nekultivovaně vybuchují z různých stran. Přináší iracionální pocity strachu, nejistoty, zmatení. Pokud ovšem těmto pocitům podlehneme. Pokud přijmeme i v té (dočasně největší) temnotě naší duše fakt, že světlo opět nastane, že se vše vrátí ke svým rytmům, můžeme překvapivě objevit přežité a zbytečné mechanismy v našem chování, utváření vztahů, jistot a opustit to, co už dávno není produktivní. Jenom jsme to nedokázali vidět a tudíž i změnit. Je to čas nových začátků, nového vidění a cítění. Je to čas změny a možnosti jiné kvality emočního života.
Co víc si přát?
Hodně světla ve tmě. Hodně světla v tomto mimořádném vybočení z pravidelných rytmů.
Brno, 24.9.2015
Related posts
